V sobotu 13. září se šel 6. ročník turistického pochodu s pejsky okolím Kralup nad Vltavou. Tentokrát byla trasa docela dlouhá – přes 18 km, ale zase vedla celou dobu rovinatým terénem – vltavským údolím z Kralup do Libčic a po druhém břehu zpět do Kralup. Start byl jako vždycky na cvičišti, kde se po přejímce a zahájení každý mohl vrhnout na plnění prvního úkolu. Ten nebyl nijak náročný, psovod svého pejska „odložil“ a pak jej přivolal, po trase ležely hračky, míčky, piškoty a hodnotilo se, nakolik pejsci vymění toho „svého“ páníčka za mňamku či hračku. Většina psů nezklamala a rychlostí blesku mazala za páníčky. A pak už dvojice mohla vyrazit na trasu. Na prvním stanovišti byl úkol relativně snadný, prostě naložte pejska do kočárku a vyražte na podzimní romantickou procházku. Zde měli výhodu ti menší, prakticky se v kočárku ztráceli, naopak těm větším většinou čouhala z kočárku větší část těla, nicméně nejlepší výkon zde předvedla německá ovčanda Berry, která se, jakmile ji panička naložila do kočárku, stočila do klubíčka a tvářila se, že zbytek trasy se jede! Panička bude muset tlačit a Berunka se poveze. Úkol pro lidi byl snadný, rozstříhaný obrázek otáčet po dílcích, dokud neuhodnete, jaké plemeno se skrývá na fotce. Některé trošku zmátla koťátka, která byla na obrázku taky.
U stanoviště číslo 3 si každý vyzkoušel, jestli jeho pejsek pozná nějakou svoji věcičku mezi ostatními. Ve čtverci byly nejrůznější předměty, psovod přidal svoji věc, kterou pejsek dobře zná a pak psa majitel vyslal, aby ji našel, rozlišil, přinesl…..každý psovod pak dostal
křížovku na další cestu a měl ji vyplněnou donést do cíle. A že tentokrát nebyla jednoduchá – správně ji vyluštilo pouze deset psovodů.
Další stanoviště prověřilo postřeh pejsků. Majitel dostal 5 piškotů a házel je pejskovi, kolik piškotů pes chytil, tolik dostal bodů. Na majitele tu čekaly „sirkové rovnice“, takže tady to bylo snadné hlavně pro ty, co mají rádi hlavolamy.
Další stanoviště bylo na devátém kilometru u přívozu. Tady museli psovodi odhodit svoji vlastní botu a donést jí zpět páníčkovi….a myslím, že snaha majitelů o úspěšný aport boty byla jistě obrovská, kdo by chtěl jít zbytek trasy v ponožkách? Majitelé pak museli poznat 11
plemen psů a správně je přiřadit k příslušným skupinám, jak je rozděluje FCI (Mezinárodní kynologická federace). I tady byl trošku problém, především v určování plemen, neboť na fotkách nebyli dospělí jedinci, ale jejich štěňátka.
A pak už hurá za převozníkem a vzhůru přes Vltavu. Pejskové se chovali velmi způsobně a vzorně nastupovali. Na dalším stanovišti na ně čekal další úkol – přímo pohádkový! Psa podržel pomocník a majitel se schoval za strom. Tam si nasadil masku ducha a klobouk a plášť a pak vylezl a pouhým jménem přivolat svého vlastního psa. Nevypadá to složitě, ale věřte, že se mnoha psům tahle podezřelá postava pranic nelíbila. Hlas zkreslovala maska, která neměla otvor pro ústa. Když se to pejskům povedlo a nakonec přesvědčili sami sebe, že je ta podivná osoba fakt povědomá, a přiblížili se…..ta obrovská radost ze shledání se s páníčkem byla nepředstavitelná! Majitelé pak hádali jména
psů z filmů a pohádek. Na sedmém stanovišti si psi vyzkoušeli slalom, potíž byla v tom, že se muselo pozadu, couvat musel nejen majitel, ale i pejsek. Nejvíc pak pobavil aljašský malamut, kterého majitel lehce tahal za ocas a pes tedy vzorně ťapkal pozadu. Majitele pak čekal úkol, kdy hledal pět rozdílů mezi obrázky. Úkol byl složitý tím, že byl omezen časem. Každý dostal pouze minutu a rozdíly byly nepatrné.
Předposlední stanoviště skrývalo překážky, které pejsci museli zdolat v miniponožtičkách. Nutno říct, že asi díky dnešním módním trendům – oblékat psy – tento úkol nebyl příliš náročný. Daleko těžší tu byl
zvířecí kvíz.
A pak už se mohli všichni vydat do cíle, tedy na cvičák, kde byl poslední úkol. Přemístit na dece (s dekou, pod dekou,…) psa z bodu A do bodu B. Tam si pak psovod lehl na deku a dal pejskovi povel (jakýkoli, který pes zná) a pes ho musel splnit. Myslím, že v tu chvíli by byl pro každého pejska ideální povel „lehni a oslintej mě“, protože to se povedlo téměř všem i bez povelu!
A pak už se jen sčítalo, hodnotilo, vybíralo…..a počítalo. O výsledku rozhodoval získaný počet bodů a v případě shodného počtu, rozhodl lepší čas. Nevím, zda se všem naše akce líbila, všichni přicházeli unavení, ale pejskové vypadali – aspoň většina z nich – že by si tu trasu klidně zopákli…..
A nakonec samozřejmě mé obrovské poděkování – všem, kdo tam byli!
Protože příprava na Ťapku není úplně snadná, nejde jen o vymýšlení úkolů a trasy, ale hlavně o čas, který do toho dávám nejen já, ale především všichni ti nadšenci, kteří pak stojí na stanovištích, ochotní mi pomoci znovu a znovu, o ty, kteří mají rádi legraci, umí si hrát a hlavně mají nádherný vztah ke svým i ostatním pejskům a taky samozřejmě ti, kteří nám k tomu udělají nějaké ty dobrůtky!
A letos si dovolím ještě poznámku nakonec - nevěřím, že byl někdo nervóznější než já, když jsem v pátek před Ťapkou sledovala totálně zataženou oblohu a provazy vody, které se z mraků valily. Zároveň jsem hledala na několika meteorologických serverech, jaké bude v sobotu počasí a tiše doufala, že se tam někde někdo slituje a prostě s tím počasím něco provede. A ono mi to vyšlo a já jsem moc ráda, že se sešlo tolik nadšenců a nic je neodradilo. Děkuju tímhle všem, nejen těm „mým“ lidem, bez kterých by to prostě nešlo, ale i všem, kdo s psiskama přijeli a neskromně doufám, že se vám u nás líbilo. A třeba za rok přijedete zas!
Jana Šejnohová
Kromě celkových výsledků pak byli oceněni tři nejmladší startující pejskové:
1) AGATHA – Pavly Stokláskové
2) KRAKY – Terezy Tománkové
3) KIR – Evy Vukliševičové
A cenu a veliké uznání patří pak i dvěma nejstarším fenečkám - bígličce BERTĚ Pavly Stokláskové a kokřičce MAILE Drahuše Hruštičkové.
